BENEFITY
- po Sicílii a Sardinii třetí největší ostrov v Itálii s rozlohou 224 km²
- hornatá a členitá součást Národního parku Toskánské souostroví
- mnohotvárné pláže Tyrhénského moře na pobřeží Elby
- harmonický kraj vína a moře spadající pod Toskánsko
- zvlněná krajina, cypřišové aleje, olivové háje a hektary vinic
- neopakovatelná atmosféra vnitrozemí, kde se zastavil čas
- výlety po stopách historie, například Napoleonova pobytu
- venkovské usedlosti s chutnými víny, sýry a dalšími lokálními produkty, na pobřeží zase vynikající ryby a další dary moře
Napoleonův ostrov u pobřeží Toskánska
Elba je po Sicílii a Sardinii třetí největší ostrov v Itálii, náleží do toskánské provincie Livorno. Svou rozlohou 224 km² jde o největší ostrov Toskánských ostrovů. Leží asi 10 kilometrů od pobřežního města Piombino. Délka pobřeží ostrova činí přibližně 147 kilometrů. Elba je značně hornatá a členitá, nejvyšším vrcholem je Monte Capanne s nadmořskou výškou 1.019 metrů. Elba je spolu s dalšími ostrovy (Gorgona, Capraia, Pianosa, Montecristo, Giannutri a Giglio nechvalně proslavené ztroskotáním obří výletní lodi Costa Concordia v roce 2012) součástí Národního parku Toskánské souostroví. Charakterizuje ji zvlněná krajina, cypřišové aleje, olivové háje a hektary vinic kolem historických usedlostí a rybářských vesniček.
Na dosah francouzské Korsice
Asi 35 kilometrů západně od Elby leží francouzský ostrov Korsika. Začátkem 19. století patřila Elba Francii a v roce 1814 zde byl po dobu 9 měsíců vládcem v prvním nuceném exilu korsický rodák Napoleon Bonaparte.
Ostrov je rozdělen do osmi administrativních částí: Portoferraio, Campo nell'Elba, Capoliveri, Marciana, Marciana Marina, Porto Azzurro, Rio Marina a Rio nell'Elba.
Pestrá historie spojená s těžbou železné rudy
Ostrov byl znám už nejstarším civilizacím díky svým nalezištím železné rudy. První doly vznikly v době etruského osídlení, další vybudovali po roce 480 př. n. l. staří Římané. Staří Řekové Elbu nazývali Aethalia (plamen) podle plamenů nad pecemi vyrábějícími železo. Pod nadvládou Říma se ostrovu říkalo Ilva, současný název pochází ze 6. století.
Po zániku Římské říše byla Elba pustošena nájezdy barbarů a Saracénů. Na počátku 11. století se stal vlastnictvím Pisy. Když Pisu roku 1398 koupil milánský rod Visconti, Elba přešla do vlastnictví pánů z rodu Appiani z města Piombino, kde zůstala po dvě století. Roku 1546 získal část ostrova Cosimo I. Medicejský, který opevnil přístav Portoferraio a přejmenoval jej na „Cosmopoli“. Zbývající část Elby se stala roku 1577 opět vlastnictvím Appianiů. Roku 1603 se zmocnil přístavu Porto Azzurro Filip II. Španělský a vystavěl zde dvě pevnosti. V roce 1802 se stala Elba francouzským územím a nastal její hospodářský rozkvět.
Knížectví Elba pod vládou Napoleona
Elba se 3. května 1814 stala prvním ostrovem, na nějž se uchýlil do nuceného exilu Napoleon Bonaparte po vynucené abdikaci a podepsání Smlouvy z Fontainebleau. Byl jmenován císařem ostrova, na kterém bylo vyhlášeno Knížectví Elba. Měl k dispozici osobní gardu čítající 700 mužů. Vládcem ostrova však byl pouze formálně, neboť v okolních vodách hlídkovaly britské lodě. Během svého pobytu provedl Napoleon na ostrově řadu ekonomických a sociálních reforem, jež vedly ke zlepšení životních podmínek obyvatel. Navrhl také vlajku ostrova: bílou s červeným pruhem a třemi zlatými včelami. Napoleon pobýval na Elbě 9 měsíců a 21 dnů; 26. února 1815 uprchl zpět do Francie (období stodenního císařství). Po porážce v bitvě u Waterloo byl internován podruhé, a to na odlehlém ostrově Svatá Helena v Atlantickém oceánu.
Elba zpět v italských rukou
Po Vídeňském kongresu konaném roku 1815 připadla Elba Toskánskému velkovévodství. V roce 1860 se pak stala součástí sjednoceného Italského království. Během druhé světové války byl ostrov obsazen německou armádou, která se zde silně opevnila. Po tuhých bojích byl ostrov osvobozen francouzskými vojáky 17. června 1944.
V současnosti je Elba známa především pěstováním vinné révy a jako atraktivní letní cíl turistů směřujících sem za památkami, krásnou přírodou i čistým mořem.
Moře a pláže
Pláže Tyrhénského moře na Elbě jsou velmi mnohotvárné.
Scaglieri je pláž ležící jen 8 km od přístavu Portoferraio, hlavního města ostrova Elba. Západně orientovaná pozice letoviska v zálivu Biodola maximalizuje sluneční svit do posledního momentu a umožňuje užít si v létě nezapomenutelných západů slunce. Pláže s jemným bílým pískem se zde zvolna noří do křišťálově čistých vod mořského zálivu.
Ortano leží 18 km od města Portoferraio na východním pobřeží Elby. Pláž na konci údolí uzavřená mezi dvěma skalními výběžky je tvořená tmavým pískem a štěrkem a je jednou z nejznámějších v oblasti Rio Marina. Voda je zde čistá a ideální pro šnorchlování.
Lacona patří do jižní oblasti Capoliveri a patří mezi nejdelší pláže ostrova Elba. Je charakterizována nádhernými dunami z jemného zlatého písku. Disponuje mnoha ubytovacími zařízeními i turistickými službami, je zde možno provozovat veškeré vodní sporty. Krom placených je možno volit i z mnoha pláží volných. Na okrajích se vyskytují skály, tedy i ideální místa pro potápění.
